Parkety

Konečně čtvrtek. Čtvrtků je v roce spousty, ale ten dnešní je výjimečný tím, že zítra odjíždíme na zaslouženou dovolenou. Čeká mne sice ještě maličkost v podobě vystěhování obýváku do dětského pokoje, jelikož v době dovolené nám budou v obýváku brousit parkety. To se ale dá přežít s vědomím vidiny následujícího lenošení na dovolené.
V práci jsem skončil o trochu dříve, skříně již byly vyklizené, a proto jsem začal stěhovat. Synek vzal roha, takže stěhování zbylo na mne a mojí drahocennou polovičku. Netvrdím, že to byla nesnesitelná dřina, ale jednou za dvacet let to stačí. Příjemně unavený po zdárné rychlé akci jsem vzal džbánek a pelášil do nedaleké nalévárny pro pivo. Asi v polovině vyprazdňování povinného cesťáku, což je jedno u výčepu od cesty, zvoní mobilní telefon. Už podle vyzvánění bylo zřejmé, že volá moje lepší já, tudíž manželka. Dosti vyděšeným, silným, nesrozumitelným hlasem vyhrkla „.. had …, utekl nám z terárka had“ Zdrceně jsem řekl, že už běžím a v klidu dopíjím cestovní pivo. Po příchodu domu dostávám další a další informace o tom, jak našemu dvoumetrovému miláčkovi někdo nechtěně odemkl jeho přítulný domeček a on vzal nenávratně roha. Vzhledem k tomu, že byly po celou dobu zavřené dveře, je jasné, že útěkář se plazí někde v místnosti, kde kromě stávajícího nábytku je ještě nábytek z další místnosti a vše prakticky naházeno na jedné hromadě. Uprchlík má rád měkké a teplé věci, tak začalo šacování oblečení. Zkontrolované se odnášelo vedle do prázdného pokoje.

Po dvouhodinovém šacování a odnášení oblečení sem tam, bylo zjištěno, že v šatstvu nebyl. Na řadu přišly postele, křesla, polstrované židle, šatníky, regály s knížkami. Vše putovalo do odklizeného pokoje, který byl za pár hodin plnější než tehdejšího rána. Po několika hodinách hledání a s podezřením, že vyskočil z okna, jelikož v místnosti zbyly jen dvě skříně, kde mívají děti uloženy věci do školy, opatrně otvírám zásuvku na ponožky. V řadě nakoupených ponožek na mne koukala udivená tvář překvapeného zvířete a evidentně se mu nelíbilo, že jej obtěžuji v jeho zaslouženém spánku. Všichni jsme si oddychli a začali vystěhovávat již jednou vystěhovaný obývák zpět do dětského pokoje. Tentokrát byl hadík zamknut a několikráte zámek zkontrolován. Špinavý a zpocený hup do koupelny. Sprcha a hurá do postele. Do postele jsem ani neměl lehat, jelikož za 45 minut zvonil budík a já mazal do práce. V práci jsem si sedl k počítači a pomalinku usínal. Asi po pátém úderu mého čela o klávesnici slyším ťukání na dveře. Přišla kolegyně z vedlejší kanceláře se slovy: „… koukám, že lelkuješ, tak mi pojď pomoci vyklidit kancelář, bude se u mne malovat!“ Malýma očkama jsem se na Helenku podíval a začal se smát jako blázen. Bohužel jen já věděl čemu.