|
Králík Nikdy by mne nenapadlo, že bych si pořídil chalupu. Jak šly léta, tak tato myšlenka přilétala kolem mozkových závitů pořád blíže a blíže. V práci kolega přišel s tím, že mu umřel soused na vesnici a je tudíž chalupa po něm volná a na prodej. Uvedená cena je údajně za hubičku, jelikož je u stavení i stodola. Slovo dalo slovo a na základě nátlaku zbytku rodiny jsem chalupu koupil. Musím říci, že vlastnit chalupu hned vedle starosty na návsi mi dávalo tak trochu povýšenecký rozhled v obci, která dohromady čítá asi 80 osob. Pomalinku jsem zde zdomácněl a společné obecní akce již beru za své. K přírodě mám vřelý vztah a zvířata zbožňuji. No, všeho s mírou. Manželka po vzoru sousedek pravidelně dává na vstupní dveře do domu takové ty věnce na vánoce, dožínky, velikonoce a podobně. Věnce dávala tak pravidelně, až se nám ve věnci usídlil Lejsek šedý a zbudoval si zde své hnízdo. Sedící ptáci na vajíčkách se nesmí rušit, jelikož by mohli odletět a potomky nedochovat. Přesně tohoto rčení se naše rodina držela a tři týdny chodila do domu oknem. Pro sousedy docela podívaná, ale naše rodina stoupla u sousedů v ceně. Soused Eduard s rodinou je dobrý kuchař. Rád griluje a sem tam nás pozve na nějakou tu dobrůtku. Kromě vaření chová závodně králíky. Celou předsíň má vystlanou diplomy a ob týden nám ukazuje své vítězné favority. Byl podzim. Zimní přípravy byly již hotovy a následovala příprava na odjezd domu. Bylo to večer. Pomalinku se ke mne blíží náš domácí mazlík fenka Edru. Něco podezřelého se jí houpalo v tlmě. Ano byl to sousedův favorit. Původně bílé zvíře obalené blátem a zjevně bez známek života viselo za kůži na spodních špičácích našeho milovaného psíka. |
V celé kráse si představuji, co bych asi řekl sousedovi a jak mu vysvětlil, že náš pes přeskočil plot, vloupal se do králíkárny a zamordoval mu favorita číslo jedna. Králíka jsem vzal do chalupy. Na stole nebožtík a nad ním já s manželkou přemýšlíme co s tím. V tu chvíli moji drahou polovičku napadlo jediné možné řešení. Vzala králíka, vykoupala jej. Následovně vyfénovala, natupírovala a dala do gala. V noci jsem šel k sousedovi. Nenápadně otevřel králíkárnu a králíka položil do pelíšku. Ještě v noci hurá do Prahy. Na chalupu se nám moc nechtělo. Další návštěva cca za 14 dní byla plná očekávání. Celý víkend se soused neukázal, a když jsme se potkali na náměstí, byl jako bez duše. Následovné setkání se sousedem bylo až o Vánoční besídce, která se koná každoročně v místní putyce. Celá záležitost s králíkem byla již zapomenuta a zábava na besídce pokračovala pozdě do noci. Po půlnoci zábrany opadly a ledy se protrhly. Soused začal pomalinku povídat, co se mu stalo. „Představ si Karle co se mi na podzim stalo. Jedu s králkami na výstavu do Jablonce a Ferdinand, ten nejvzácnější, tam chytl nějaký virus a chcípnul cestou domu. Doma jsem jej zakopal na zahradě. Přísahám bohu, alespoň půl metru. Druhý den přijdu do králíkárny a Ferdinand tam leží a kouká na mne. Byl sice mrtvý, ale čisťounký jako bavlnka a ještě voněl.“ Začal jsem se strašně smát. Smál jsem se tak, že mne i kapelník od živé hudby okřikl, že nemůžou hrát, když jim do toho hulákám. Následovně jsem vyšel s pravdou ven a u výčepu se sousedovi omlouval tak dlouho, až nás oba dva musely manželky odvést domu. |