Z jednodenních výletů se pomalinku stávaly výlety s přespáním. Tento trend vyústil v první letní putovní tábor, který se uskutečnil 7. července 1975 pod názvem Otava pod vedením Honzy Kolínka. Fotografie z tohoto prvního tábora můžeme shlédnout níže. Kvalita fotografií je přímo úměrná době, kdy byly pořízeny. O to jsou pro přímé pamětníky vzácnější. Výlety do přírody geometrickou řadou přibývaly.

To se už pomalinku blížíme k roku 1976, kdy se uskutečnil první ročník dálkového pochodu „Kudy chodil Karel IV.“. Lze s klidnou myslí konstatovat, že bez impulzu Ivany a Honzy, kteří nastartovali motor fenoménu turistika na skupině, by se žádný ročník dálkového pochodu na 98. PS nekonal. Oba mají v té době největší zásluhu na zájmu dětí a vedoucích o turistiku a přírodu celkově.

Přibližně v této době se přichází aktivně zapojit do činnosti i bývalí žáci školy Otto Vokál, Vojta Rohlíček, Jarda Vlk. Následně pak Mirka Hájková, Miloš Bartůšek a další odchovanci školy. Tehdy hnací motor dění na skupině a spolu s Mírou Šoukalem a Karlem Říhou hlavní pokračovatelé pochodu.

Pochod se konal 07. 04. 1979. Možná datum, možná nadpřirozené síly se spojily a nadělily nám počasí, že by psa ven nevyhnal. Ráno déšť, který přerostl ve sníh. Teplota malinko nad nulou a vítr jak v zimě na horách. Organizátoři na kost promrzlí a pochodníci jakby smet. Přesto se ze svých domovů vypravilo na start 4. ročníku pochodu Kudy chodil Karel IV. celkem 200 nadšenců na 7. trasách. Údivem bylo, že prakticky všichni došli do cíle. V cíli na ně čekal diplom, občerstvení a kožená placka s Kalem IV. To byl asi zlomový okamžik v rámci historie pochodu. Existovaly i názory pochod příští rok nedělat.

Závan špatných nálad pominul hned po ukončení pochodu, kdy jsme se sešli v místní hospůdce a po prvním čaji s přílohou bez jakýchkoliv nářků začali plánovat další ročník. Hřál nás rum v čaji a hlavně mládí, kterému není žádná překážka dosti překážlivá.

Právě kolem toho kritického ročníku (3-6 ročník) si „odskočili“ někteří vedoucí na bídně placenou dvouletou dovolenou, které se říkalo Základní vojenská služba. Vše se zvládlo a Karlštejn i nadále vítal předposlední víkendovou sobotu účastníky pochodu. I počasí nám dávalo najevo, že se blýská na lepší časy. Poslalo trochu toho sluníčka a kotelník přiložil do kotle.

Pátý ročník Kudy chodil Karel IV. se konal bez ředitele pochodu Míry Šoukala, kterého povoloala vlast hlídat kasárna. Míru bravurně zastoupil Otto Vokál, který musel řešit několik nepředpokládaných situací. Především bylo nutno vyřešit povolení pořádat cíl pochodu v blízkosti samotného hradu, k čemuž bylo nutné povolení místního Národního výboru. Povolení jsme dostali, ale s tím, že další rok lze čekat přísnější podmínky. Ozvali se i ochránci přírody, kteří neradi vidí v chráněné krajině davy lidí. I tento oříšek byl rozlousknut a dne 19. 04. 1980 se konal další ročník. Přísnější pravidla a navýšení tras si vyžádalo i více organizátorů. Kapacita vedoucích při 98. PS byla již prakticky vyčerpána, tak přišli na řadu známí, příbuzní a spolupracovníci našich vedoucích. Od této doby se stává, že některé kolektivy se potkají jen jednou za rok a to právě na pochodu KCHK IV. Diplom pro 5. Ročník navrhl a nechal vytisknout Karel Říha. Přibyla i nášivka na hrubém plátně s výjevem Karla IV., jak pochoduje v lese na Karlštejn, kterou komplet zařídil Olda Treml. V rámci pátého ročníku KCHK VI. byla pro účastníky vytvořena miniaturní brožurka, kde byly stručně popsány první 4 ročníky pochodu. Brožuru vytvořili Otta Vokál (text) a graficky doprovodil Zdenda Smíšek.

Kontrola na Mořince s občerstvením, které zde již desítky let zajišťují prakticky totožní dobrovolníci, je legenda mezi kontrolami pochodu. Místo je velice strategické. Schází se zde několik tras a před Mořinkou se nachází dosti únavný stoupák, takže občerstvení přijde vhod. Dalším příjmeným zpestřením je skutečnost, že cesta na Karlštejn vede už jen po rovině a hlavně z mírného kopce karlštejnských převážně listnatých lesů s východem prakticky před branami hradu. No spíše poblíž bran. Trochu do kopečka se ještě poslední cca 200 metrů musí.

Vraťme se k Mořince. Je to místo známé nejen mezi pochodníky, ale i mezi příbuznými organizátorů. Pokud není zrovna nálada na pochodování, tak se alespoň přijede na motorce nebo autem popovídat se starými známými a něco k tomu zakousnout, popřípadě popít. Mezi vyhlášené pochutiny patří určitě grilovaná klobása, kremrole a samozřejmě špíz v trojobalu. Špízek je vyhlášený po celém okolí a chodí si i domorodci. Přitom to je velice jednoduchý pokrm, jehož příprava sice je trochu pracnější, ale zvládne ji každý. Na špejli se postupně napíchá tvrdý sýr, klobása a vepřové kvalitnější maso. Toto se obalí v trojobalu a smahne na oleji. Nic složitého.

Právě Mořinka a stánek je jedno z pracovních míst ředitele pochodu Míry, který ráno odkroutí 3 hodiny na startu v Radotíně. Posléze se přesune do stánku na Mořince a v odpoledních hodinách ještě stihne zajet pomoci v cíli na Karlštejně. Z fotografií, kterých se zde pořídilo opravdu hodně, je patrná pohoda, klídek a vidět spousty diskusních skupinek v čilém počinu.

Od roku 1976 do roku 2001 se cíl pochodu Kudy chodil Karel IV. vždy nacházel u stánku těsně před hlavním vchodem do hradu Karlštejn. Právě zde jsme zažili vzrušující chvíle prvních pochodů v domnění, že to tak zůstane navždy. V rámci ochrany národní památky a rozhodnutí místního úřadu se nám tento symbol pomalinku hroutil a ve finále se zhroutil v roce 2001, kdy bylo vystaveno poslední povolení. Od roku 2002 se přesunul cíl pochodu do prostor břehu Berounky po pravé straně od mostu, který vede z vlakového nádraží. Je pravda, že v prvních letech změny se nám to zdálo být trochu jako křivda, ale postupně se tento jev vytrácel a v současné době si nedovedeme představit cíl v jiném místě. Velký prostor umožňující debaty o pochodu a vlastní režie občerstvení s možností operativně reagovat na počet účastníků pochodu se ve finále ukázala jako dobrý tah.

Právě cíl je místem, kde se střetávají pochodníci a v pozdních odpoledních hodinách i organizátoři. Zde probíhají přátelské rozhovory o tom, co se za celý rok přihodilo a jak se pochod líbil, nebo popřípadě zdrbnout nedostatky, které se vždy najdou. Další nesmírnou výhodou je vlakové nádraží Karlštejn přímo za humny.