VACKOV

Josef Vacek

Žižkovská část Vackov je pojmenována po podnikateli Josefu Vackovi, který zde vlastnil cihelnu. Architekt a stavitel Josef Vacek v této oblasti postavil kolem přelomu 19, a 20. století několik rodinných domků a staveb. Nejznámější stavbou je asi výletní restaurace Vacek, vyhledávaná pro svoji polohu a kulturní vyžití. Pražané zde jezdili do „vesnického“ prostředí za taneční zábavou, kulečníkem, projížďku na koni nebo prostě jenom na výlet do přírody s dobrým obědem. Později byla restaurace přestavena na hotel. Zahradě vévodil zastřešený taneční parket, který byl součástí venkovní restaurace. Dle dochovaných svědectví domorodců, se zde promítaly i filmy a pořádaly velkolepé večírky. Z doslechu mám informaci, že zde stála i vyhlídka s pohledem na zdejší okolí, což by mohlo korespondovat s jednou fotografií, kde opravdu ve dvoře hotelu objekt připomínající vyhlídku (nízkou rozhlednu) opravdu stojí. Do roku 1949 byl Vackov součástí Prahy XIII-Staré Strašnice. Po roce 1949 nedílnou součástí Žižkova Praha 3.

V roce 2015 natočila Česká televize dokument o podnikateli Josefu Vackovi, který částečně mapuje život jeho i potomků. ( www.ceskatelevize.cz/porady/10116288835-z-metropole/215411033210020 )

Zahradnictví

Součástí Vackova v první polovině 20. století byly i rozsáhlé pozemky pro pěstování zeleniny, kde pracovali čeští i bulharští zahradníci. Mezi ně patřil i bulharský rodák pan Ivan Krečev, který v 70. letech rád vyprávěl v restauraci Na samotě o těchto dobách. Proč rád? Protože v předválečných letech si pronajal právě v těchto prostorách k zúrodnění velký kus půdy, na které hospodařil až do konce padesátých let. Dle jeho slov, to bylo nejkrásnější období v jeho životě. Jak se začalo na Vackově a Jarově stavět, tak pozemky ubývaly, až mu zbyl jeden mezi postavenými domy o velikosti asi čtvrtiny fotbalového hřiště. I tak v té době ještě zeleninu pěstoval a sem tam něco přinesl i do hospody. Na malém pozemku malá úroda a tak se toho domu na polévku moc nedoneslo. Konzumace proběhal hned při pivu, pokud to tedy nebyl zrovna celer nebo kapusta.
Já měl Ivana nejraději kolem května a začátkem června, kdy se mu začervenala velká košatá třešeň, která pozemku vévodila, i když byla umístěna v koutě zahrady. V toto období jsem mu pomáhal, co mne nohy a ruce stačily, jenom abych si mohl na třešeň vylézt a porcovat ty sladké, šťavnaté plody. Večerní nevolnosti od žaludku byly pravidlem, jelikož jsem jich spořádal opravdu hodně. I tak mne tam Ivan druhý den viděl zas.

Škola Komenského - Vackov

Škola stála na rohu ulic Na Vackově a Pod Jarovem s vchodem ze západní strany. Její vznik je precizně zadokumentován v písemnosti Dějiny školy sepsané 17.04.1928 ku příležitosti ukončení školy. Vraťme se ale na začátek, tedy k vzniku školy:
Na základě vzniku osad Vackov, Viktorka, Vápenka a Červený dvůr požádala místní školní rada zemskou školní radu o exposituru v této části. Výnosem zemské školní rady ze dne 12.října 1908 pod číslem 50.055 byla na Vackově dne 01. 11. 1908 otevřena dvoutřídní celoroční expositura. Vyučování bylo započato 2. 11. 1908 s řídícím učitelem Janem Sandohlzem (narozen v Kostomlatech). Přehlídku školy vykonal 30.03.1909 císařský rada František Švácha. Prvním rokem nastoupilo do Obecné školy (dvoutřídky) celkem 137 dětí.
Místo pro tuto exposituru pronajala místní školská rada v domě stavitele Josefa Vacka proti roční oboustranné výpovědi za ročních 1100 Kč. Místní školská rada opatřila školu potřebným nábytkem.

Z dvoutřídky až na pětitřídku

S platností od 1.10.1913 byla škola ustanovena jakožto samostatná II. Obecná škola smíšená ve Strašnicích. Postupně se škola rozšiřovala z dvoutřídky až na pětitřídku, která byla výnosem zemské školní rady schválena 1.3.1920. Tak bylo na škole celkem 5 postupových tříd s pobočkou první třídy, která byla rozdělena na I. A (chlapecká třída) a I. B (dívčí třída), čehož bylo dovršeno výnosem zemské školní rady v roce 1927.
Škola se rozrůstala a dům chátral. To byl důvod požádat zemského školního radu o novou budovu školy. Po více jak 10 letech bylo vyslyšeno a dne 25.09.1926 byl položen základní kámen pro školu Jarov, která je v činnosti až do dnešní doby. Více v sekci Jarov.
Mezi aktivity II. Obecné školy patřily i „Rodinné školy“, což byla výuka pro dospělé pořádané Dělnickou akademií.