Některou situaci, jev, proces nelze nazvat jinak než kuriozitou. I Horní Žižkov pár takových kuriozit měl/má.
Popraviště
Na území dnešního Žižkova, a to jak spodního, tak horního, bylo provozováno popraviště.
Zadokumentováno je popraviště s názvem Šibeniční vrch, které se nacházelo v prostorách mezi dnešní křižovatkou Bulhar a náměstím W. Churchilla).
Údajně využíváno od 11 století. Zde měl být popraven například 9. září 1437 i Jan Roháč z Dubé, i když některé zdroje tvrdí, že byl Roháč oběšen na Staroměstském náměstí.
Jak se Praha rozrůstala, posouvalo se i popraviště. Dalším místem konání poprav měl být vrch Křížek a to až do začátku 19 století. (Tato informace se mi ovšem nepodařila nikde relevantně potvrdit)
Od roku 1817 jsou zachovány záznamy o popravách v prostorách dnešních Židovských pecích přibližně v místech, kde je dnes dopravní hřiště.
Poslední poprava se zde měla konat v roce 1866.
Místo posledního popraviště je vyznačeno na přiložené mapě z roku 1842. Posuvníkem lze prolínat mezi leteckým snímkem z roku 2022 a mapou z roku 1842.
Aféra "Ping pong"
Začátkem sedmdesátých let došlo k poškození obvodových stěn přístřešku pro popelnice a to přímo proti základní škole Chmelnice.
Tradovalo se, že do čelní stěny nacouvalo popelářské auto a to takovou silou, že se přední stěna povalila.
Po zemi se válely tvárnice, které trochu připomínaly kostky lega. No a shodou okolností se na nedaleké stavbě povalovaly dvě velké dřevěné desky o velikosti stolu pro ping pong.
Dětská fantazie a touha něco tvořit se daly dohromady a za několik chvil byl pingpongový stůl prakticky hotov.
Jak se pomalinku ale jistě rozebíral přístřešek pro popelnice za účelem bytelnějšího sportovního náčiní,
tak se začaly trousit stížnosti do školy a následně i na VB (veřejná bezpečnosti – dnešní policie). Aféra to byla velká.
Poškozování majetku státu, byl tenkrát velký zločin. Pár fotografií, které jsem získal nedávno, dokreslují celou dětskou tvořivost a touhu po sportu.
Celá situace okolo pingpongového stolu a jednom dětském osudu je podrobně popsána v povídce Doučování ,
která shodou okolností vznikla před několika lety.
Použité fotografie jsou z archivu autora.
Tryskáč v jeslích
Začátkem sedmdesátých let jsme se jako malí kluci chodili dívat přes plot na opravdový tryskáč, který byl umístěn v zahradě jeslí vedle základní školy Jeseniova (křižovatka Ambrožova - Jeseniova).
Nepodařilo se nám zjistit, jakým způsobem se tam ta atrakce pro „špunty“ v podobě letadla (asi MIG 15) dostala.
Mezi lidmi se ale šuškalo, že v tom měl prsty jistý vyšší důstojník vojenské správy v Praze 3, která se v té době nacházela opodál a to přímo na rohu křižovatky Ambrožova – Malešická.
Každý kdo byl tenkrát na vojně, si tuto adresu pamatuje, jelikož zde docházelo k odvodu.
V každém případě pro kluky našeho věku (2-3 třída základky) to byla výzva, která se nedá odmítnout. Jakákoliv technika, ať už to byl náklaďák, jeřáb, bagr pro nás byl zážitek a každý si plánoval, jak bude s takovýmto kolosem jezdit.
Vidět tryskáč bylo pro nás něco neuvěřitelného.
Přítomnost tryskáče v zahradě mateřské školky neměla dlouhého trvání. Jak byl potichounku přistaven, tak byl nenápadně odstraněn.
Nepodařilo se nám získat jiný důkaz o jeho existenci, než záblesk letadla z leteckého snímku z roku 1975, kde je vidět přední část letadla a křídla ve tvaru "V".
Zadní část zakrývají košaté stromy.
Posuvníkem pod obrázkem lze prolínat mezi mapou z roku 2022 a leteckým snímkem z roku 1975.
Dostaly se mi do ruky fotografie o MIGu instalovaném v 70. letech na dětském hřišti v dnešním Zlíně. Vypadá to tedy, že MIG z našich jeslí nebyl ojedinělý. Snímky přikládám k našemu příběhu jako ilustraci, že se to opravdu dělo.
Autor neznámý.